Po dvou týdnech Facebookové debaty pod mými drobnými glosami jsem dospěl k několika ryze osobním závěrům ohledně teologicky podbarvené diskuse.

1. Teologii rozumí úplně každý. A i ten, kdo jí nerozumí, má k ní hodně co říct.

2. Obvykle, když dochází argumenty, zvyšuje se hlas. V teologické debatě nahrazuje zvýšení hlasu zvýšení míry svatosti použité terminologie.

3. Argument ad hominem (útok na člověka) funguje spolehlivě. (Nejčastěji v odhalování pohnutek toho, proč se kdo nějak vyjadřuje nebo proč by se neměl brát jeho názor vážně).

4. Nediskutuje se skutečné jádro problému, ale podružné dílčí detaily.

5. Nejvíc diskutují a nejdelší příspěvky píší ti, kteří si pletou pojmy a dojmy, mají dopředu hotové názory a nevnímají podstatu toho, co píší ostatní.

6. Boj mezi dobrem a zlem funguje i zde spolehlivě. Jenomže o tom, že hájí dobro, je přesvědčen každý. Zlo pak nutně představují ti, kdo s ním stoprocentně nesouhlasí.

7. Každý chce mít poslední slovo a když ho nemá, chápe to jako porážku.

Navzdory tomu ale docházím k závěru, že takové diskuse jsou po určitou dobu (než se vyčerpá téma) spíše užitečné než neužitečné. Přece jenom člověk musí tříbit svoji argumentaci, učí se nebrat sám sebe příliš vážně a dozví se celou řadu nových pohledů, které by ho nikdy ani nenapadly.