Thomas Reid 3. (Jak věci poznáváme)
Thomas Reid je přesvědčen, že povědomí o vnějších předmětech získáváme přímo skrze naše smysly aniž by do procesu vnímání jakkoli vstupovaly ideje. Jak to tedy podle něj standardně funguje? V podstatě velmi jednoduše.
Vezměme si jablko. Je kulaté, červené, voní, je příjemné na omak a je sladké. To všechno jsou podněty, které působí na naše smysly a vyvolávají v nás nějaké pocity, kterým Reid říká počitky. (V tomto případě jsou příjemné, ale kdyby jablko bylo nezralé nebo shnilé, byly by přesně opačné). A právě prostřednictvím těchto počitků si v mozku utvoříme představu jablka (Reid ji nazývá koncepcí) a náš názor na něj (jiný bude přirozeně na zralé a dobré jablko, jiný na shnilé). No a to je vlastně smyslové vnímání.
Vnímáme tedy přímo a vše kolem nás také na lidskou mysl přímo působí. Proto k tomu není potřeba nic dalšího, tedy ani to, co Locke a další nazývají idejemi.
Jenomže i Reid si dobře uvědomuje, že přímo nikdo z nás nemůže vnímat všechno, ale že velkou část informací získáváme od druhých lidí prostřednictvím vyprávění nebo vzdělávání. V životě jsem třeba neviděl zvíře, které se jmenuje pekari. Ale četl jsem o něm v knížkách a pak i viděl nějaký obrázek. Mám tedy v mysli koncepci a názor na toto zvířátko a nemám důvod se domnívat, že je mylný. Proč?
Podle Reida je to tím, že „moudrý a dobrotivý Stvořitel přírody zamýšlel, že bychom měli být společenskými bytostmi, a tedy že bychom měli získat největší a nejdůležitější část našich informací od druhých lidí, proto do naší přirozenosti vložil dva principy, které se navzájem doplňují.“
A jaké jsou to principy? Prvním je sklon k tomu mluvit pravdu a používat takové výrazové prostředky, které naše tvrzení podporují. A druhý je potom schopnost důvěřovat v pravdomluvnost druhých lidí a věřit tedy tomu, když nám něco říkají.
Ovšem zde se objevuje problém, zda této dispozici opravdu můžeme důvěřovat. Skutečně nás nezavede na scestí? A navíc tím, že Reid tvrdí, že naše veškeré poznání je možné pouze prostřednictvím smyslů, je najednou odvolání se na nějakou vrozenou schopnost trochu zvláštní.